Cukr a mozek

Všichni víme, že strava bohatá na cukr vede k obezitě, cukrovce, hyperaktivitě, zubnímu kazu, osteoporóze a řadě dalších nemocí. Na Kalifornské univerzitě (University of California) provedli studii na krysách, které rozdělili do tří skupin. Jednu skupinu živili čistým glukózo-fruktózovým sirupem, což je běžné sladidlo používané do limonád, sušenek a dalších výrobků především pro děti. Druhá skupina byla krmena tímto sirupem, zároveň dostávala i omega-3-mastné kyseliny. Třetí skupina dostávala stravu, která neobsahovala ani cukr ani omega kyseliny. Po šesti týdnech krmení pustili vědci krysy do bludiště. Krysy krmené jen cukrovým sirupem měly problém se v bludišti zorientovat a byly pomalé. Krysy krmené sirupem a omega-3-mastnou kyselinou (lněným olejem) na tom byly lépe. Nejúspěšnější byly krysy ze třetí skupiny.

Je zřejmé, že cukr poškozuje funkci neuronů a tím narušuje proces učení a paměť. Při dlouhodobé konzumaci cukru dochází k trvalému poškozování neuronu, tedy nervové buňky. Nadbytek rafinovaného cukru může blokovat membrány a tím zpomalovat komunikaci mezi nervovými buňkami. Cukr zvyšuje negativní působení volných radikálů, které poškozují buňky a vytvářejí takzvaný oxidativní stres. Rafinované cukry narušují synaptické procesy, a tedy činnost neuronů, kterými pak procházejí špatné signály, špatné informace. Podporují tvorbu mozkových vln typu delta, které zhoršují proces myšlení. V konečném důsledku cukry neuron ničí. Obzvlášť děti ve věku 0-6 let jsou citlivé na příjem rafinovaného cukru nebo nevhodných forem cukru. V tomto období se děti rychle vyvíjejí a škody, které cukr způsobuje svým působením, jsou nezvratitelné. Cukr zpomaluje a omezuje vývoj neuronů, a tak celkově zpomaluje vývoj dětí. Protože chuť na sladké máme zakódovanou, je důležité, aby rodiče důsledně regulovali stravu svých dětí.

Podobně negativně cukr ovlivňuje starší osoby, kterým cukr způsobuje degeneraci neuronů. Lidé středního věku mohou zvrátit negativní vliv cukru změnou životosprávy a pomocí detoxikace. U dětí a starších osob je ale poškození způsobené cukrem trvalé.

Proces způsobující toto poškození je jednoznačný. V první fázi, se zaplaví náš krevní oběh glukózou. Cukr vyvolá i vyplavení serotoninu v mozku, a tak následuje pocit blaženosti. Serotonin bývá také nazýván hormonem štěstí. Prudké zvýšení hladiny cukru v krvi stimuluje slinivku břišní, která začne vylučovat do krve inzulin. Inzulin způsobí prudké nasátí cukru do tkání, kde se z nich vytváří tuk.

Také mozek je zaplaven velkým množstvím glukózy. Hladina cukru v krvi padá, člověk začne být unavený, pociťuje slabost, nesoustředěnost, dysforii. Začne být nutkán k tomu, aby znovu snědl cukr. Roztáčí se nebezpečná spirála pojídání sladkostí, abychom si přivodili pocit slasti a aktivity. Skutečný účinek je však opačný.

Fruktóza neboli ovocný cukr je skutečně potravina, která mate mnoho lidí. Její přítomnost v ovoci dává jakoby povolení k tomu, aby byla považována za zdravý cukr. V ovoci je však vázána na další látky, a to na vlákninu a minerály. Uvolňuje se totiž výrazně pomaleji než izolovaná fruktóza tak, jak se spolu s glukózou používají především ke slazení nápojů a průmyslově slazených sladkostí. V USA se toto sladidlo nazývá HFCS (High Fructose Corn Syrup). Tento sirup po požití neinformuje mozek, že již máme dost kalorií, a proto mozek dává příkaz k další konzumaci sladkostí, nebo alespoň nějakého jídla. Dochází tím k naprostému rozbití přírodního reflexu, který člověka informuje o sytosti nebo hladu.

Výrobci sladkostí používají ještě jednoho triku. Snižují obsah tuku ve svých výrobcích, protože jíst tuk je přece nezdravé, a mnozí si myslí, že pojídání tuku vede k obezitě. Průmyslově zpracované netučné potraviny jsou však chuťově nezajímavé, až nepřijatelné. Proto se jejich chuť dohání cukrem, případně různými chemikáliemi, jako jsou zvýrazňovače chuti. Organismus přestože žádný tuk nepozřel, vytvoří z cukru tuky, které se ukládají kolem orgánů a podkoží a vzniká obezita.

Je třeba si řádně rozmyslet, jestli budu konzumovat cukr tak, jak to společnost nabízí, anebo jestli pochopím, že je to velmi nezdravá záležitost. Jestli mohu něco doporučit, tak to, abyste neměli sladkosti doma. Předejde tím snadné dostupnosti ve chvíli, kdy vás přepadne chuť na něco sladkého. Ze všeho nejdříve však přestaňte pít slazené limonády. Ani limonády slazené náhražkami cukru nejsou v pořádku, ale to je jiná kapitola.

Výzkumný tým University of Wisconsin zjistil, že mozek může na nadbytek rafinovaného cukru v potravě reagovat, jako by to byly viry nebo bakterie. Vytváří imunitní reakci, která poškozuje funkci mozku, způsobuje takzvané kognitivní poruchy.

Vysoká hladina krevního cukru spojená s mentálně náročnou činností je zároveň spojena s vysokou hladinou stresového hormonu kortizolu, který poškozuje paměť. Dost argumentů k tomu, abychom byli v konzumaci cukru velmi opatrní. Tím nechci říci, že cukr je absolutní jed, kterého se nesmíme ani dotknout. Velmi omezená konzumace cukru proti současným zvyklostem může být pro organismus dokonce i prospěšná.

Jiný pokus provedený Kalifornskou univerzitou a univerzitou v Los Angeles opět ukazuje na problematiku rafinovaných cukrů, především onoho zmíněného sladidla, které se vyrábí z kukuřice a které je nazýváno HFCS. Tentokrát autoři sledovali, co se děje v části mozku, který se nazývá hippocampus. Tato část mozku je mimořádně důležitá pro velmi mnoho mozkových projevů, především v oblasti emocionální a také v oblasti paměti učení a chování.

Krysy byly krmeny dva měsíce stravou bohatou na cukr. Měřitelné bylo snížení prostorové paměti. Když byla zvířata krmena po dobu od dvou do 24 měsíců touto stravou, vykazoval již závažnější změny v této části mozku, v hippocampu. HFCS strava snižovala plasticitu neuronů, a to prostřednictvím snižování takzvaného neurotropního faktoru (NF). Tento faktor je rozhodující látkou pro vitalitu a fungování neuronů. Je významný hráč v dějích týkajících se učení a paměti. Zvířata se sníženou produkcí BDNF vykazují deficity v procesu učení a pamatování. BDNF chrání neurony před poškozením nebo nemocí. Snížení hladiny BDNF jako následek konzumace HFCS potravy zbavuje neurony jejich přirozené ochrany před stárnutím, poškozením a nemocí.

Provést takové experimenty na člověku je nemožné. Přesto tyto pokusy na zvířatech ukazují, že strava bohatá na rafinované cukry, zvláště v době vývoje mozku, závažným způsobem závažným způsobem poškozuje funkci mozku. Dá se říci, že dnes je již zcela jasné, jakým mechanismem. Velmi důležitou roli hraje vznik takzvané inzulinové rezistence, který je způsoben příjmem velkého množství těchto cukrů.

Inzulinová rezistence vede ke zvýšení hladiny glukózy v krvi a tato vysoká hladina cukru poškozuje mozek. Lidé trpící diabetem mají podstatně vyšší naději, že onemocní Alzheimerovou chorobou než lidé, kteří toto onemocnění nemají. Svoji roli hraje opět vysoká hladina cukru v krvi. Mimo tyto mechanismy je známo, že zpracování velkého množství cukru vyžaduje přítomnost vitaminu B, především vitaminu B1 - thiaminu.

Toto zpracování rovněž vyžaduje přítomnost dalších minerálů, například magnezia, ale jak jsme si uváděli, i chromu. Zvláště u starších lidí když klesá hladina vitaminů skupiny B, vede to ke zhoršené funkci mozku a projevují se symptomy podobné Alzheimerově chorobě. Klesají výrazně kognitivní mozkové funkce. U dětí způsobuje nesoustředěnost a horší propojování nervových buněk.

Konzumace cukru způsobuje i překyselení žaludku a s ním způsobené zánětlivé změny na sliznici. Sliznice žaludku vylučuje látku, která se nazývá vnitřní faktor, a tato látka je nezbytná ke vstřebávání vitaminu B12. Bez této látky se vitamin B12 z potravy ani perorálně přijímaných tabletek nevstřebá. Je nezbytná pro vytváření červených krvinek a krevního barviva. Snížená hladina vitaminu B12 nejen poškozuje krevní obraz, ale také poškozuje funkci mozku, protože vitaminy a skupiny B jsou nezbytné pro dobrou činnost nervových buněk.

Nedostatek magnézia je dostatečně známý problém. Způsobuje předrážděnost mozkových buněk a objevují se v nervové tkáni jakési mikrovýboje. Nervová tkáň v tomto případě slouží jako akumulátor elektrických potenciálů. Ty musí probíhat po přesně určených drahách v přesném programu. Jestliže dojde k mikrovýbojům, dojde k narušení elektrické aktivity různých regionů mozku, ale i jiných nervových tkání. V těchto tkáních pak dochází ke dráždění vedoucímu ke křečím, bolestem, někdy až epilepsii, kolapsu, migrénám, nesoustředěnosti, agresivním projevům a podobně.

Přiměřená konzumace cukru, která je však výrazně nižší, než na kterou si naše civilizace zvykla, je proto nejlepší prevencí pro řadu zdravotních problémů.

V knize Zdraví v ohrožení, Hořká pravda o sladkém cukru, kterou jsem napsal ve spolupráci s panem Jiřím Kuchařem, najdete podrobné informace o cukru a jeho škodlivosti na lidský organizmus, příčinách závislosti. Ale co je důležitější, najdete v ní také možnosti řešení a léčby, a návod jak ze začarovaného cukrového kruhu ven.

MUDr. Josef Jonáš